Při zpracování ocelových klecí pilotových základů existuje významný rozdíl ve struktuře nákladů mezi vazbou na základě práce a automatizovaným zpracováním zařízení. Při výběru zařízení by měl stavebník zvážit nejen počáteční investici, ale také komplexně spočítat dlouhodobé komplexní náklady.
Režim vázání na základě práce nevyžaduje téměř žádné rozsáhlé investice do vybavení, ale je to operace náročná na práci. Standardní tým ocelových klecí obvykle potřebuje 6-8 kvalifikovaných pracovníků, aby dokončili úkol společně. Náklady se skládají především z mzdových nákladů plus spojovacích materiálů, managementu stravy a ubytování a ztrát v důsledku chyb a přepracování; při stejné výrobní kapacitě je celková jednotková cena poměrně vysoká, takže je vhodná pro krátkodobé, malosériové a rozptýlené projekty.
Automatizovaný svařovací stroj na válcování ocelových klecí má jednorázovou pořizovací investici a pozdější náklady tvoří především elektřina a údržba náhradních dílů. K tomu, aby byli ve službě, jsou potřeba pouze 1-2 operátoři, kteří mohou nahradit několik ocelářských pracovníků, což výrazně snižuje náklady na pracovní sílu. Zařízení je servořízené, s přesnou a stabilní roztečí obručí a průměrem těla klece. Ztráta oceli je nižší a účinnost zpracování může dosáhnout 3-5krát vyšší než u dělníků. Náklady na zpracování jednoho metru lze snížit o 30 až 50 %.
Doba návratnosti závisí na ročním objemu zpracování: velké, dlouhodobě stabilní zásobovací prefabrikované továrny; nepřetržité provádění projektů silnic a mostů, městských pilotových projektů a stavenišť s dostatečnou roční zpracovatelskou kapacitou je rychlost návratnosti rychlejší. Pokud je projekt rozptýlený a neexistuje téměř žádný objem zpracování, výhoda flexibility práce založené na vazbě je výraznější.
